Jako Vinnetou a jeho bílý bratr

Přijede na poslední chvíli rudý či bílý bratr a zachrání ho? Není to film. Je to život. Jde o život. O život jednoho sedmnáctiletého kluka.

Věděli  jsme, že přijedou na poslední chvíli. A přesto jsem kdysi málem umačkala ruku svému nastávajícímu, když se na plátně v kině stále neobjevoval Vinnetouův věrný kůň. Bylo mi sedmnáct. Sladkých sedmnáct let. Studovala jsem střední školu, šprtala, prokecala hodiny s holkama na privátě a těšila se na víkend domů.

Jednomu z mých synů je sedmnáct roků. Nedávno si zajezdil na snowboardu v Alpách, kam je vzal učitel tělocviku, zatančili jsme si na jeho prodloužené, zkrátka užívá si svůj věk středoškolských let a prvních lásek. Zrovna teď paří s bráchama na počítači.

Moje sestřenice, se kterou jsem si kdysi hrávala na indiány, má syna. Má sedmnáct let. Na podzim začal chodit do tanečních. Místo prodloužené a lyžování, je v nemocnici. Místo držení se za ruce se slečnou v kině, tráví čas na kapačkách. Za ruku drží svou mámu, aby se o něj tolik nebála.

Má leukemii.

Ani v příbuzenstvu, ani v České republice, ba  ani na celém širém světě se dosud nenašel vhodný dárce kostní dřeně.

Spolu se svou mámou a celou rodinou, prožívají ten nejnapínavější film svého života.

Přijede na poslední chvíli rudý či bílý bratr a zachrání ho? Najde se?

Nebo Jirka zemře?

Jirka mačká ruku své mámě a ona jemu.

Oba čekají.

Není to film.

Je to život.

Jde o život.

O život jednoho sedmnáctiletého kluka.

Nechcete se stát hlavním hrdinou tohoto příběhu právě Vy?

Informace o dárcovství.

V těchto nemocnicích je možné si nechat vzít krev a zapsat se do registru.