Svátek Všech svatých

Mám spoustu přátel, jejichž svátek neslavím až zítra, na "Dušičky", ale už dnes. Znám je. Jsou to fajn lidi.

Do naší rodiny se narodil nový svatý. Po osmnáctiletém Jirkovi, který zemřel nedávno na rakovinu, přibyl malý Vítězslav, kterému ještě v maminčině bříšku přestalo tlouct srdíčko. Je těžké pochopit, proč se některé věci stávají. Ještě těžší je vysvětlit malým sourozencům, proč se na ně Víteček dívá z nebe, když oni ho chtěli mít doma. Těšili se, že si ho pochovají a že s nimi bude na vánoce.

Dnes je svátek Všech svatých. Svatého Václava, Anežky České, mého dědečka i maminky,  těchto dvou kluků a dalšího zástupu ostatních, často bezejmenných. Obyčejných lidí, které jsme potkávali na ulici  a kteří tu najednou nejsou. Svátek malých miminek, které jsme ani spatřit nemohli. Ať už mají svá jména nebo nemají, žijí s námi, jen v trochu jiné dimenzi.

Nevnucuji vám svou víru. Kdo chce věřit v "nic a v nicotu", anebo na duchy a strašidla, ať si věří. Je to jeho volba. Já jen, že tenhle svátek mám ráda. Slavím ho tiše se všemi, které mám v srdci a nemohu s nimi fyzicky být. Ale těším se, že jednou, v nebi, tam teprve bude ta pořádná pařba! Tam to rozjedem !