Jak jsem se málem provařila k rozvodu
Dcera odjela a já jsem se rozhodla, že uvedu do života naší rodiny pokrm, kterým chtěla obohatit náš jídelníček.
Nachystala jsem si všechny suroviny, dokonce žádné nechyběly (skoro, ale všechno se dá nahradit) a s chutí jsem se pustila se do vaření, abych udělala radost té hladové smečce, která se každý pátek sjede z internátů , kolejí a privátů a natěšeně vtrhne do naší kuchyně.
Vše se vařilo, dusilo, prskalo i syčelo podle plánu. Jen do té chvíle, než mi chvíle vybyla. A to je zrádné. Volných pět minut, kdy jsem chtěla nechat trochu odpařit tekutiny, jsem využila k vynesené odpadkových košů: „Cácory jedny, zase se jim nechtělo třídit odpad“. Vybírala jsem z koše papír s plasty, co tu zbyl po dcerách. Třídění je moje „úchylka“ a tak jsem se jala napravit pochybení svých dětí s takovým nasazením, že jsem zapomněla na bublající omáčku. Následné usilovné míchání začalo odhalovat černou připálenou placku na dně. Ne nadarmo můj muž říká, že dokážu nemožné. Třeba připálit omáčku na teflonu, kde se zaručeně nikdy nic nepřipaluje.
Z meditace nad vlastní šikovností mě vyrušil pach připékajícího se čehosi: „ Úplně jsem zapomněla, že dusím ještě rýži! Ano, dle návodu dcery – ta úžasná, drahá rýže, která se nikdy nelepí !!! Já jsem dokázala, že se lepí a dokonce místy mění barvu.
Bublavost omáčky spolu se zvukem odsávače způsobily, že jsem přeslechla syčení odpařující se vody a rýži jsem nechala jet stále na plný výkon. A tak si hraji na Popelku a vybírám místa, kde rýže zůstala bílá. No, skoro půlku jsem zachránila, ostatní se máčí ve vodě s krásně hnědou patinou, aby se chudák hrnec dal aspoň jakž takž vydrhnout.
Z vybublané omáčky vybírám černé kusy, které jdou nabrat a u ostatních se tvářím, jako že je to pepř. I když ten kayenský, co jsem to s ním pěkně přehnala, je červený. Ostatně v té pálivé směsi to bude asi už úplně jedno.
Každopádně - překvapení mistra kuchaře, se dnes koná !
Pokud se mi podaří vyvětrat kuchyň….
Ostrost pokrmu totiž znemožňuje uklidit můj pokus do psí misky. Tudíž by někdo z potomků, popřípadě manžel, mohl konstatovat, že „to ani pes nežere…“.
Jestli opravdu láska prochází žaludkem, divím se, že ještě nosím na ruce snubní prstýnek. Vaření nikdy nebyl můj koníček, možná nanejvýš kobyla. A občas pěkně jankovitá.
No nic. Ze stresu je nejlepší se vyspat nebo vypsat. A tak datluji do počítače a začíná mi být nějak teplo. Nějak víc teplo. Áááá - to jste mi nemohli připomenout, že jsem ze zbytků v lednici uplácala navíc jednu pizzu a využila rozpálené trouby a strčila ji tam? Ten uspokojivý pocit dobré hospodyňky, která zdárně zužitkuje všechny zbytky včetně zbytkového tepla, zakončila černá placka, kterou jsem momentálně vytáhla z trouby. Vůně až moc dobře uvařené rýže přebila i pečící se pizzu a tím pádem se nespustil čichový alarm. Tady už to pepřem neokecám!
Naštěstí díky třídění odpadu zbylo místo v popelnici. A pak že nejsem dobrá hospodyňka...!
A tak sedím v kuchyni, zachumlaná v kabátě, v tom mrazivém únorovém popoledni a větrám o sto šest. Pevně věřím, že moje děti i manžel, jsou natolik vnímaví, že chápou, že vůně a teplo domova, má mnohem hlubší význam, než se na první pohled, či čich, zdá.
Hana Bočková
Moje první první svatba
Návrh namočit ji do vany jsem rázně zamítla. Přece jen se nás osm potřebuje večer někde umýt a dělit se o svou jedinou koupelnu ještě s tímhle, pro nás něčím naprosto neidentifikovatelným, to už fakt ne !!!
Hana Bočková
Moje první první svatba
Svatba s nadhledem, pohledem pod drobnohledem, vzhledem i dohledem dalekohledem pod Nejvyšším vhledem...
Hana Bočková
Moje první první svatba
Je dobrým zvykem sehnat pěkné a kvalitní bydlení a nakonec si pořídit děti. My jsme s manželem zvolili opačné pořadí. Děti byly pěkné a kvalitní, ale...kostlivci ve skříních...
Hana Bočková
Moje první první svatba
Výzdoba je naprosto zbytečná, papouškovala jsem dceři - nevěstě, ale jako když do dubu mluvíš. Vedla si dál svou ...
Hana Bočková
Moje první první svatba
Ovzduší, duch, duše, duchna... duch dobrého domu a pohostinného srdce hostitelky se nepozná podle neexistujících prachových částic v ovzduší, třebaže to slovo „ducha“ obsahuje...
Hana Bočková
Moje první první svatba
O rouškách už fakt ne ! I když ..."vylezu si do vršku, nenamelu si držku", - ááá, možná to jednu chtělo...
Hana Bočková
Moje první první svatba
2. část volného pokračování.... "To snad ne? Si snad děláte srandu? To jako myslíte fasádu?" A k tomu navíc - "Ať žijí slimáci !" ???
Hana Bočková
Moje první první svatba
... kdo chvíli nechce číst ani o rouškách ani o mytí rukou a třeba potřebuje rozesmát... ...podobně, jako kdysi budoucí prvorodička, jsem se chtěla těšit na nastávající akt...
Hana Bočková
Mám ráda, když prší
Konečně déšt A maloulinká báznička ...................................................................
Hana Bočková
Čím voní domov
Také vám dnes něco zavonělo pod nos ? Vůně. Jeden z nejsilnějších vjemů. Každý dům má svou typickou vůni. Každý člověk, každý oběd ...
Hana Bočková
Andělé a čerti
Jak je to vlastně s anděly a čerty ? Jsou anebo nejsou ? Také občas zapínáte "automatického kývače" ? Mluví čert i k tatínkům? Povídání nejen pro děti.
Hana Bočková
Svátek Všech svatých
Mám spoustu přátel, jejichž svátek neslavím až zítra, na "Dušičky", ale už dnes. Znám je. Jsou to fajn lidi.
Hana Bočková
Babí léto
" Rosa o pavučinu zazvonila. Usmál ses. Pěkné je to. Vášnivě jsem Tě políbila, netušíc, že přichází babí léto. "
Hana Bočková
Malý fejeton pro pátek třináctého
...hlavou jí proběhla maminčina věta, kdy jako žákyně 2. A základní devítileté školy, začínala svou kariéru...
Hana Bočková
Májová koťata
Na trávníku před školou se nám vyrojila koťata. Půvabná, hravá. Nikomu nevadilo, že dvounohá. Nějakým nedopatřením se mezi ně
Hana Bočková
Ohlédnutí s čapím hnízdem
Letošní květen kvetl, jak nejlíp uměl. Třešeň to rozjela na plný pecky a jabloně se přeháněly, která se barevněji vyjádří.
Hana Bočková
Pokrevní bratři
Objeví se hrdina, který na poslední chvíli zachrání jeden obyčejný život? Není to film ani román. Je to skutečnost. Jde o život sedmnáctiletého kluka.
Hana Bočková
Eutanazie
Důstojná smrt nebo rafinované zlo? Kdo rozhoduje, co je správné a co ne? My, páni tvorstva ? Poručíme větru, dešti ? Poslechněte si příběh, který se skutečně stal.
Hana Bočková
Začal půst, tak to spusť
„Ta hérečka se zase spustila s tím, no tam s tím," spustila na mě hned po příchodu. „ Proč si to pouštíš, když je tam taková spoušť?“
Hana Bočková
"Jaro ? Nééé !"
Ještě nééééééééééééééééééééé !!! Aneb jak se nevinná dětská říkanka může změnit v hororový thriller.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 27
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 558x
Jsem žena.
Žena mého muže.
Jsem maminka pěti dětí.
Jsem teta, kamarádka a obdivuji růže,
miluji,když s hurónským ahój ke mně všichni letí
Baví mě tančit po klávesách a malovat básně.
poskakovat a zpívat si jen tak pro radost.
I když rosa v trávě třpytí se krásně,
vím, že lásky není nikdy dost.
Baví mě být ženou.
Baví mě být.
Jsem.