Náhodou, letošní zima mě příjemně překvapila.

K úžasu nejen celé naší rodiny - Štědrý den nás překvapil sněhovými vločkami...nadechnout... to ticho, ten klid...

( Vlasně to bylo "už vloni", jakpak bude letos? Ale to předbíhám - ještě nás čeká plno hřejivých paprsků slunce )

Ano, ty obrovské vločky, co se snášely na Štědrý den odpoledne, byly nádherné. Jako z jiného světa... Ale teď už se taky těším na jaro.

Naprostá shoda - Už je tu zase to pitomý jaro - Ivan Mádek.

Tedy zimní spánek mi taky citelně chybí - někdy celoročně. Nejraději bych se svědomitě řídila úslovím: březen - za kamna vlezem, duben... atd. Bohužel se mi to v reálném životě nějak nedaří.

Ale přesto přese všechno celé moje tělo volá, že chce opravdové, nefalšované, poctivé JAROOO! Díky za fajn článek a ty tři knížky si určitě dočtěte.

KOnečně někdo, kdo se nezlobí na zimu. Milá kolegyně, děkuji

Skvěle napsáno, Hani, pěkně jste mě do té pěkné představy vtáhla, díky

Dík.