Začal půst, tak to spusť

„Ta hérečka se zase spustila s tím, no tam s tím," spustila na mě hned po příchodu. „ Proč si to pouštíš, když je tam taková spoušť?“

„Ta hérečka se zase spustila s tím, no tam s tím, jak hrál tam v tom, jak se to jmenovalo, no však víš,“ spustila na mě maminka hned po příchodu, „a voni to hned pustí do všech zpráv.“ „Tak proč si to pouštíš, když je tam taková spoušť?“

„To je nadělení, to je dopuštění,“ říkávala moje babička. „Ta dnešní mládež!“ naříkají všichni a každý den si pustí dávku negativního zpravodajství, které má možná podobné účinky, jako by si pustili žilou. Nejsou náhodou tak trochu zdrogovaní a závislí? Udělejme to jednou jinak.

Co kdybychom spustili vlnu dobrých zpráv? Že to nebude mít sledovanost? Že nám nezvýší  karmu? Nevadí.

Začínám! Poslouchejte! 

Tak ta naše zkažená mládež, ta, kterou nezajímá nic jiného, než facebook a internet a twitter a kdo ví, jak se to všechno jmenuje, ti spuštěnci, uspořádali minulý týden benefiční koncert pro Anežku a Káju.  Jejich maminky totiž loni přestaly chodit do práce, aby se mohly o své dcery starat. Anežka a Kája jsou holky z našeho města. Jedna by měla chodit do deváté třídy, druhá začala studovat střední školu. Již na první pohled je jasné, že nejsou stejné, jako ostatní. Anežka nosí slušivou čepičku, protože jí vypadaly vlasy po chemoterapii, Karolína na koncert nemohla, protože dostala teploty, takže neznám její momentální stav.

Nevím, proč se některé věci dějí. Tak moc bych chtěla vše v dobré změnit. Spoustě událostí nerozumím a všechno se ve mně proti nim bouří. Ale minulou neděli jsem pochopila, že i z těžké a bolestné situace může vzejít něco pěkného. Že i když nemůžu věci změnit, je zbytečné lamentovat a nadávat.Je potřeba koukat kolem sebe, všimnout si a udělat, co je mých silách.

Děti z našeho města pustili do světa zprávu o koncertě, napustili srdce ochotou a spustili lavinu darů a dobrých skutků.

Nedávno jsem pustila do éteru článek o sedmnáctiletém Jirkovi. Spustila se lavina.

Na koncertě mě zastavovali mladí lidé a několikrát jsem slyšela, že na základě mých slov se rozhodli vstoupit do registru dárců kostní dřeně. Jirka na svého dárce stále ještě čeká.

Možná, že Život nebo Bůh, jak kdo chcete, dopouští některé věci, abychom objevili to lepší v nás. Spusťme kolotoč pozitivních zpráv a šlechetných skutků. Některé věci možná jen na chvíli vypustíme z hlavy, ale mnohé rozpustíme natrvalo.

Jedno Vám však zaručím. Jak jednou spustíte, nebudete mít čas ani televizi  pustit.